Zato ve žlábku

na tužky ležely dvě jeho vlastní fotografie, Martin Beck věděl, proč. Stenströmovi se poprvé po mnoha letech poštěstilo, že měl mít o vánocích a na Nový rok volno. Blokoval si místa v zájezdovém letadle na Kanárské ostrovy. Fotografie si dal udělat k novému pasu.
Takhle mu to tedy vyšlo, řekl si v duchu Martin Beck a zadíval se na obě fotografie. Byly nové a lepší než ty, které se objevily na prvních stránkách večerníků:
Stenström vlastně ani na svých devětadvacet let nevypadal. Měl přímý pohled, světlé oči a tmavohnědé vlasy, které si česal dozadu, ale na fotografii, právě tak jako ve skutečnosti, vypadaly, jako by se vůbec česat nedaly.
Ze začátku o něm někteří z jeho kolegů soudili, že to je naivní a dost průměrný mladíček. Hlavně Kollberg, který se ho svými sarkasmy a povýšenou shovívavostí dost natrápil. Ale to bylo jen ze začátku. Martin Beck si vzpomínal na menší výměnu názorů, kterou o tom měl s Kollbergem ještě v době, kdy byli v místnostech bývalé státní policie v Kristinebergu. Řekl mu tehdy:
"Proč toho kluka pořád shazuješ?" A Kollberg na to odpověděl:
"Abych v něm tu jeho předstíranou sebedůvěru zlomil. A dal mu tím možnost vytvořit si jinou. Aby z něho jednou byl dobrý polda. A aby se naučil zaklepat, než vejde."